HUJADA

Vítejte

Teorie: Vynucené přinášení předmětů

 Na začátku této metody je nutné upozornit, že tento způsob lze použít pouze u psa, u kterého již byly bezvýsledně vyčerpány všechny známé metody nácviku přinášení předmětů.

Nadpisu se nelekejta. Přinutit psa provést cvik neznamená jej týrat!!
     Ti, kdo již bezvýsledně vyčerpali všechny známé možnosti nácviku aportování, najdou v této části návod, který při správném provádění přináší za všech okolností naprosto přesně splněný cvik.
     Cvik přinášení předmětů je velmi důležitý, protože na jeho přesném provedení jsou závislé další cviky (například aportování šplhem, rozlišování předmětů, revírování za účelem nalezení a přinesení menších předmětů, nalezení předmětů na stopě, atd.). Pes, který dobře neaportuje, nemůže ve výcviku úspěšně pokračovat a složit zkoušky podle zkušebních řádů.

     Tvrzení některých cvičitelů, že každého psa lze naučit spolehlivě aportovat jen za použití příjemných podnětů nejsou pravdivá. Nechuť psa k provedení tohoto cviku může být dědičná nebo získaná. V některých případech lze příčinu nechuti zjistit (cvičitel nebyl dost trpělivý, použil násilí, psa trestal při, nebo po splnění cviku, pes si nepříjemný pocit nebo bolest spojil s výkonem cviku a odmítá cvik plnit, nebu mu nepříjemný pocit nebo bolest způsobil přímo předmět, který uchopil, aby ho přinesl).
Ať už se příčina zjistí nebo ne, na výsledku se tím nic nezmění - pes neaportuju. Jiní psi plní cvik nepřesně, nejistě, jen za určitých okolností a na určitém místě - na jiných místech odmítají cvik splnit. - Plně odstranit tyto závady se doposud často vůbec nepodařilo.
     A co se psy, kteří se nesprávnou formou nácviku stali až škodolibě náruživými aportéry? Stačí kamínek, větev, aby se takoví psi stali ke každému důvěřiví a dali se odradit od plnění jiného úkolu, např. i zadržení figuranta. Například příslušníci bezpečnostních sborů potřebují u svých služebních psů velkou vytrvalost při prohledávání rozsáhlých prostorů za účelem nalezení doličných předmětů. I tady se uplatní zásada donucení. Náruživý aportér se tím patřičně usměrní.
     Stojí za to znát i způsob nuceného nácviku aportování a umět ho správně použít. Musíme se vyvarovat každé zbytečné bolesti, způsobené psu, protože tato, ani jiná metoda v jakékoliv oblasti výcviku, nikdy nesmí být o snaze psovi ublížit, nebo mu způsobit zbytečnou bolest!
     Psovod, kterému poroučí pes, nebo psovod, kterého vlastní pes kouše, ať s nuceným nácviken nezačíná.

Dobrý cvičitel, který má svého psa rád, ale je na provádění cviků náročný, se nemusí bát použít nutného přinucení psa. "Kontrastní metoda" znamená jen nutný zákrok donucení - nepříjemný až bolestivý pocit - střídaný s pochvalou a odměnou. Pro náročného cvičitele je nejúčinnějším prostředkem, jak naučit psa dobře, brzy a spolehlivě plnit cvik.
     Nebudeme-li skoupí na radostnou pochvalu po každém dobře provedeném cviku, zapomene pes na nepříjemné nácvikové metody za několik málo dnů. Bude cvičit se stejnou radostí a vervou jako pes cvičený nenásilnými metodami. Ani povahové slabé psy tím nemůžeme zkazit.

     Po dobu nácviku aportování nuceným způsobem je nutno absolutně vynechat nácvik stop a obrany. Naproti tomu využijeme této doby k upřesnění všech cviků poslušnosti. Nucený nácvik aportování se nemá používat u psa mladšího 18 měsíců.


Pomůcky potřebné k nácviku:

Kožený stahovací obojek, 15m dlouhá pevná šňůra, kovový univerzální člinkový obojek, pevné krátké vodítko, dřevěná aportovací činka, která je v místech, kde ji pes uchopuje ovinutá slabým motouzem - měkký zákus.

Metodika nácviku:

     Psovod v doprovodu zkušeného instruktora odvede psa na předem vyhlédnuté místo. Vyhlédnuté místo. Vybereme takové místo, aby pes nemohl být rušen jinými vlivy, které by mohly narušovat jeho pozornost (lesní palouk apod.) Instruktor, za jehož souhlasu přistupujeme k nácviku, musím být přítomen od příprav až do ukončení nácviku. Kontroluje nácvik a v jeho průběhu usměrňuje činnost psovoda, protože ani zkušený psovod nepostřehne včas vlastní chyby.
     Psovod má k výcviku přistupovat po pečlivém promyšlení celého postupu. Musí si uvědomit, že jakmile začal tímto způsobem nacvičovat, nelze již nácvik přerušit. Není již možné úspěšně jej ukončit jiným způsobem.
     Instruktor musí zodpovědně uvážit, zda má psovod k úspěšnému nácviku předpoklady, zejména vytrvalost a odhodlání. Má-li pochybnosti, nesmí dát souhlas. Rovněž není-li pes naprosto zdráv, nesmí se s nuceným nácvikem začít.
     Psovod uváže jeden konec šňůry ke kroužku stahovacího obojku a druhý ke stromu nebo kůlu 2m vzdálenému. Šňůra tedy zůstává volná a zajišťuje jen, aby se v případě přetržení článkového obojku pes nedostal z vlivu psovoda. . Článkový obojek musí být takový, aby těsně obepínal krk psa, ale neškrtil ho. Krátké vodítko se v polovině přeloží a prostrčí dvojitě jedním okem kroužku. Provlečním konců se udělá smyčka. Obojek se tak stal stahovacím i klasickým. Psovod uchopí do dlaně levé ruky oba konce vodítka (karabinu i poutko), zbytek vodítka otočí kolem zápěstí a uchopí vodítko těsně u obojku do dlaně. Do pravé ruky uchopí za hranol aportovací činku tak, že je ve svislé poloze u jeho stehna. Pes ji proto nevidí. Připraví se a hlasitě velí: "Aport!". Po vyslovení povelu silně trhne levou rukou nahoru. Pes neočekávaně ucítí nepříjemný podnět, zvedne prudce hlavu, otevře mordu a zakvikne. V tom okamžiku psovod rychlým pohybem zasune psu činku nenásilně (pozor na zuby) do otevřené mordy. Činku pustí a dlaní pravé ruky přidržuje spodní čelist psa a prsty ho šimrá pod krkem. Mazlivým hlasem ho chválí "Hodný". Drží-li pes činku pevně, provede psovod zvolna půlobrat vlevo před psa a couvaje láká ho za sebou povelem "Ke mně". V levé ruce drží pevně vodítko u obojku (ale pozor, aby psa neškrtil a nepůsobil mu bolest - zajišťuje se tak jen před kousnutím). Pravou rukou stále přidržuje bradu psa. Couvá, pokud mu to dovoluje délka šňůry uvázané u stromu. Potom následuje povel "Sedni, pusť!", odebrání činky - "K noze!" - asi 10 vteřin klidu. A cvik se opakuje: "Aport!" - "Hodný" - couvání - "Sedni!" - "Pusť!".
Síla trhnutí se přizpůsobuje potřebě a při správném postupu stále slábne. Když je psovod zručný, pes už asi při třetím až pátém opakování sám stočí po povelu "Aport!" hlavu směrem k čince a pevně ji uchopí. Toho musí psovod ihned využít a změnit taktiku nácviku. Nejdříve dá povel "Aport!", potom předsune činku před mordu psa a teprve pak trhne, ale ne již směrem nahoru, ale ve směru činky. Pak postupně zvětšuje vzdálenost činky od mordy psa až na dálku pravé ruky. Hodí činku metr před psa. Když dopadla, následuje povel "Aport!" - trhnutí vodítkem ve směru činky - levá ruka uvolní vodítko na potřebnou délku - pes uchopí činku - povel "K noze!" - "Sedni, pust" - "Hodný" s pohlazením a "K noze!". A dál už se jen prodlužuje vzdálenost odhození činky.

     Pozor! Pes provádí nácvik stále upoután na 10m šňůře, kterou již jen volně za sebou tahá. Psovod její konec stále drží a kdyby pes cvik neplnil přesně, trhnutím mu připomene jeho povinnost. V nácviku se nesmí ani maličkost slevit z přesného provedení ani z poslušnosti. Věnujeme-li se nácviku pětkrát po dvou hodinách, musí pes splnit rozkaz vzorně a po týdnu již i radostně a s chutí.
     Může se stát, že se nácvik nebude vyvíjet tak příznivě, jak je uvedeno. Zvláště u méně zkušených psovodů. Některý pes hned správně nereaguje. Nesmíme však ztrácet klid, protože v takových případech si nácvik vyžádá jen o něco více času.
     Pes se může bránit, může činku vyplivovat nebo napadat psovoda. Musíme ho pevně držet a klidně pokračovat - "Aport!" - 10 vteřin klidu - a znovu.
    
     Podle praktických zkušeností jsou velké rozdíly v trvání nácviku. Jeden psovod naučí psa vzorně aportovat za 1 - 2 hodiny, u jiného to trvá až pětkrát 2 hodiny, ale výsledku bylo dosaženo vždy.


________________________________________________________














 
TOPlist