HUJADA

Vítejte

Teorie výcviku obran

Rozvoj loveckého pudu:

S rozvojem loveckého pudu by se mělo začínat již u štěňátka v ranném věku (3 měsíce). Cílem tohoto rozvoje je zmocnění se kořisti (hadr, kousací kůže, později pešek, ochranný rukáv atd) vždy, když je psovi dána možnost se této kořisti zmocnit. Není nutné tento pud rozvíjet každý den. U psů, kteří jsou více chtiví do lovení kořisti, postačí tento druh výcviku mladého psa i jednou týdně.

Rozvoj pudu vytvořený drážděním a braním kořisti: Je nutné si z počátku uvědomit, že mladé zvíře není připravené zvládnout tak velkou kořist, jako je například ochranný rukáv. Právě proto je z počátku vybírána malá kořist v podobě hadru, nebo výcvikové kůže. Tako kůže se stává pro psa kořistí a figurant má za úkol kořist oživit tím, že s ní začne provádět rychlejší pohyby, které jsou vždy vedeny panicky od psa. Normálně disponovaný pes pe této kořisti chňapne, čímž zcela ovládne kořist a toto chování mu musí být potvrzeno velikou pochvalou vedenou od psovoda.

Psovi je kořist ponechána do doby, než o ni začíná ztrácet zájem. Jakmile toto figurant zjistí, je nutné, aby se mu ji zase snažil vzít. Pes začíná mít opět o kořist zájem, vykáže požadovanou reakci (třesení kořistí, snahu si kořist odnést do bezpečí atd.) a při tom figurant opět kořist přenechává psovi, který je chválený psovodem a je odváděn z cvičiště.

Po zvládnutí této fáze výcviku se postupně "zvedá" kořist až do úrovně břicha, či hrudi. Tímto se pes dále učí cíleně napadnout a strhnout kořist, získává zkušenosti a koordinaci pohybů těla. Pes vždy musí vyhrát, kořist si odnáší a musí být v žádoucím chování podporován psovodem.

První zakousnutí:

Zdokonalování zákusů se provádí ze začátku vždy na vodítku. S výcvikem začínáme v době, kdy pes již spolehlivě spojuje posloupnost jednání: zakousnutí - odnesení kořisti.

Psovod musí stát na místě a pevně držet vodítko! To znamená, že nesmí ani ustupovat od figuranta, ani se k němu přibližovat. Nesmí ani žádným způsobem trhat, nebo tahat za psa od figuranta (to dělá většině psovodům veliké problémy a neumí se většinou na tento úkol soustředit). Následuje přiblížení figuranta s kořistí, kterou provokuje v psovi lovecký pud. Po dostatečném vyprovokování pudu nechává psa do kořisti provést zákus. Po zákusu ovšem kořist hned nepouští, ale snaží se mu ji vytrhnout (napodobuje snahu o vytrhnutí se kořisti ze spárů lovce). Pokud ji pes stále drží i po této snaze (a v ideálním případě se snaží s kořistí trást), je mu chování potvrzeno ponecháním kořisti.

Přechod na rukáv:  Přechod na rukáv  nastává v době, kdy pes tělesně a psychicky vyzrál natolik, aby si mohl s takto velkou kořistí bez problémů poradit (obvykle kolem 9 - 12 měsíce věku psa). Stejně tak, jako u menší kořisti (kousací kůže, různé druhy pešků atd.) musí se stát i rukáv kořistí, která v psovi vyvolává lovecký pud. To znamená, že i rukáv musí být v pohybu. Hned při prvních zakousnutích musí být rukáv prezentován psovi stejně, jako menší předešlá kořist a po zákusu je nutná podpora a potvrzení správného chování psa. Je účelné nejprve ve psovi vyvolat lovecké chování tak, jak je mu známo a "rozkousnout" ho na menší kořist. Až po té přistoupit k prvním zákusům do rukávu.

Útok:  Učení útoku je cvičení rozvíjení loveckého pudu, jehož cílem je cílený skok a pevné zakousnutí kořisti.  S výcvikem se začíná brzy na vodítku a to tehdy, když pes se začíná do kořisti silně zakusovat.

Psovod drží psa za obojek a psa povzbuzuje k aktivitě proti figurantovi. Figurant psa dráždí tím, že rychle pohybuje kořistí. Po dostatečném nadráždění je na znamení figuranta pes vypuštěn psovodem k zakousnutí do kořisti. Figurant při tom vybíhá do strany a psovi nabízí kořist, která již je ve stabilní poloze, aby ji pes mohl dostateně zaměřit a následně správně zachytit. K tomu je rovněž nutná určitá zkušenost figuranta, který by měl počáteční nešikovnost psa dostatečně vykompenzovat. Je-li útok dobrý a zakousnutí pevné, figurant psovi kořist ponechává a pes si ji odnáší.

Učení boje:  Pojem "boje" s kořistí rozumíme "smrtelné třesení", nebo také tzv. "pumpování". Je to vlastně aktivita psa, která je vyvíjena s cílem ochromit a následně usmrtit svou kořist.

U pudově silných psů a rovněž u psů nejistých je možné tuto aktivitu poměrně lehce vyprovokovat. U mnohých psů se to ale podaří až v pozdějším věku. Každopádně je toto chování žádoucí a proto je nutné psa v jeho boji neustále podporovat. Jestliže se má pes tomuto chování naučit, pak musí zjistit, že smrtelným třesením dosáhne svého cíle a tím je to, že se kořist přestane hýbat (stane se mrtvou). Jestliže by nedošlo k tomuto chování kořisti, pak pes může znejistět a důsledkem toho je, že přinejmenším zjistí, že tímto chováním ničeho nedosáhne - žádoucí chování by pak bylo v tomto případě spíše potlačováno. Naopak tím, že pes bude neustále rozvíjen v oblasti učení boje, brzy zjistí, že kořist smrtelným třesením může zdolat a postupně mu to pomůže ve zdolávání většího zatížení tohoto druhu.

Jestliže pes nevykazuje požadované chování sám, musíme ho naučit, že pomocí smrtelného třesení kořist vždy zdolá. Nácvik spočívá ve výcviku na vodítku. Po zakousnutí do rukávu figurant simuluje mrtvou kořist a to tím, že rukáv nechá uvolněný. Při tom se otočí ke psu zády a rukáv má za sebou. Po nějakém čase, kdy je rukáv v klidu začíná figurant vyvýjet pomalý tah rukávu směrem od psa, čímž naznačuje chování kořisti, která se snaží vymanit ze smrtelného sevření. Pes se na toto snaží obyčejně reagovat aktivitou ve formě třesení, nebo táhnutím a tím kořist opět ochromit. Okamžitě po tomto chování je nutné psovi kořist ponechat a tím ho utvrdit ve správnosti jeho chování.

Může se stát, že při tomto popsaném chování figuranta pes přesto nejeví známky požadovaného chování. Pak je nutné vyvinout snahu o znejistění psa a tím požadované chování vyprovokovat. Takové znejistění psa má mnoho podob a na každé zvíře může platit něco jiného. Každopádně je nutné okamžitě po vykázání žádoucího chování psa, mu kořist ponechat a tím ho v chování podpořit.

Žádné komentáře
 
TOPlist